O knize: 2006 / Klasické dílo slavného anglického učence Stephena Runcimana (1903–2000) o historii ortodoxní řecké církve, týkající se jak starověkých dějin, teologie a vnitřní organizace byzantské církve (první část knihy), tak především postavení Konstantinopolského patriarchátu („Velké církve“) po pádu Konstantinopole v roce 1453 až do řeckého povstání v r. 1821. Podle autora si řecký lid mohl uchovat svého ducha jen díky duchovní síle – pravoslavné církvi. S. Runciman v tomto ohledu zkoumá nejzajímavější fenomén přechodu od středověku k novověku, totiž přeměnu nadnárodní ekumenické církve Byzantium na národní řeckou církev, která se počátkem r. stala konstantinopolským patriarchátem. 19. století. ovlivněný sekulárním fanariotským živlem a řeckým nacionalismem. Kniha neopomíjí ani téma potlačování osvěty a sebeuvědomění u slovanských národů Balkánského poloostrova fanariotským duchovenstvem, které bývá v dílech řeckých historiků zamlčováno. Zvláštní místo je věnováno obtížným vztahům mezi Konstantinopolským patriarchátem a ruskou církví Poprvé v ruštině pro všechny zájemce o historické cesty pravoslaví.